Masivní uvolňování skleníkových plynů v poslední době úzce souvisí s činností člověka. Především se jedná o oxid uhličitý, který byl dlouhodobě vázaný ve fosilních formě (uhlí, ropa, ...). Vzniká od dob průmyslové revoluce spalováním uhlí, od druhé poloviny minulého století provozem uhelných elektráren a explozivním rozvojem dopravy.
Účinkem slunečního a kosmického záření je v termosféře kyslík převážně v jednoatomovém stavu. Ve stratosféře vzniká z molekulového kyslíku 02 působením ultrafialové složky (λ < 242 nm) ozon 03. Ozonosféra (s největší koncentrací ozonu ve výšce asi 24 km) vytváří "ochranný štít" chránící biosféru před škodlivým krátkovlnným zářením. Prouděním vzduchových vrstev v závislosti na tlaku a teplotě v troposféře "vzniká" počasí.
Dostává se do ovzduší spalováním fosilních paliv obsahujících síru (uhlí 1 až 1,5 % hmotnosti). V troposféře se oxiduje na oxid sírový SO3; vzniká kyselina sírová i sírany, které se stávají složkou tzv. kyselých dešťů.
Přispívají ke vzniku kyselých dešťů asi 30 až 50 %. Oxidují se na kyselinu dusičnou a dusičnany - opět tvorba kyselých dešťů. Tyto oxidy se také podílejí na odbourávání troposférického ozonu.
Produkován zejména spalovacími motory (automobily s tzv. zelenou známkou mohou mít ve výfukových plynech max. 4,5 % objemu CO2).
Slovo vzniklo složením anglického smoke (= kouř) a fog (= mlha).