
CO2 je limitujícím činitelem fotosyntézy. Rostliny mohou přijmout za hodinu až 6 g CO2 na 1 m2 listové plochy. Z každého gramu přijatého CO2 teoreticky vytvoří 0,68 g glukózy (koeficient účinnosti je 0,50 až 0,55). Tedy čím více bude CO2 v ovzduší, tím více ho mohou rostliny přijmout a tím větší bude také produktivita fotosyntézy, popřípadě výnos.
Vzduch je pro rostliny velmi důležitý vegetační faktor. Vzdušný kyslík potřebují rostliny k dýchání, ale při asimilace ho uvolňují.
Velmi důležitou složkou vzduchu je oxid uhličitý. Je jedinou živinou, kterou zelené rostliny přijímají přímo ze vzduchu. Tělo rostliny se skládá přibližně ze 40 % z uhlíku. Představuje to mnohem více, než je obsah popelovin v lidském těle. Znamená to, že rostliny přijímají mnohem větší množství oxidu uhličitého než anorganických látek z půdy. Například porost ovsa váže za jednu hodinu 15 kg CO2 na hektar.
Obsah oxidu uhličitého ve vzduchu se pohybuje okolo 0,03 % obj. (0,57 mg v 1 litru vzduchu). Rostlinám se však lépe daří při vyšším obsahu CO2 až do 1 % koncentrace. Tato nebo vyšší koncentrace CO2 se může vyskytnout jen v uzavřených prostorách a v půdě. Např. ve sklenících bývá koncentrace CO2 0,3 až 0,6 %.
V přízemní vrstvě vzduchu, hlavně v hustých porostech, je víc oxidu uhličitého než v ostatním ovzduší. Nadzemní části rostlin zadržují CO2 unikající z půdy v důsledku dýchaní kořenů a činnosti půdních mikroorganismů.