Díky dopadajícímu slunečnímu záření na povrch naší planety dochází k ohřívání různých míst různou intenziteou - sluneční energie se mění na energii větrnou. Koloběh vody využíváme ve vodních elektrárnách. Fotosynteticky zachycenou sluneční energii v rostlinách nazýváme biomasou. Velký potenciál má i přímé získávání elektřiny ze slunce - fotovoltaika.

Pole, louky, zasněžené hory, pouště, lesy, řeky, moře - lišící se intenzita ohřevu jednotlivých částí planety vyvolává proudění mas vzdušných plynů; vzniká proudění vzduchu = vítr.
Sluneční záření se buďto přímo nebo nepřímo podílí na koloběhu vody (jak tvorba deštů; tak vznik proudů ve světových oceánech).
Veškerá biomasa na Zemi vzniká fotosyntézou. Fotosyntéza je přeměna sluneční energie na energii chemických vazeb v organických sloučeninách. Potenciál biomasy je obrovský a nachází největší uplatnění v severských oblastech, kde není intenzita záření dostatečná, ale lesních porostů dostatek je.
Přímého slunečního záření se využívá jak pro ohřev vody, tak pro získávání elektřiny (a to jak přímo - fotovoltaicky, tak nepřímo - termicky). Jinak se přímá energie slunce využívá v architektuře, kde chytře šetří náklady na jiné energie.