Fosilní suroviny

Lze odhadnout, že dnes spotřebováváme za rok takové množství fosilních zdrojů, které se ukládalo přibližně 1 milion let.

Pojem fosilní pochází z latiny (překladem předvěký). Mezi fosilní paliva řadíme uhlí, ropu a zemní plyn. Jejich základní nevýhodou je jejich nenávratnost - pokud je jednou vytěžíme, není reálné čekat že se nám vytvoří znovu. Navíc jejich neodpovědné používání mění životní podmínky na Zemi (mj. změna poměrů plynů v ovzduší vyvolává dalekosáhlé problémy v celosvětovém koloběhu vody apod.).

Petrochemie

Zabývá se zpracováním zemního plynu a ropy pro potřeby chemického průmyslu. Petrochemicky se vyrábí více než 90 % všech v praxi používaných sloučenin. Nejvýznamnějším petrochemickým procesem je krakování.

Ropa

Dříve nazývána naftou. Je černá až hnědá olejovitá kapalina s menší hustotou než voda. Největší naleziště ropy se nachází v okolí Perského zálivu, Kaspického moře, na Sahaře, v Indonésii a v Severní a Střední Americe. Doprava ropy se uskutečňuje po moři v tankerech a po souši ropovody.

Po odstranění vody a hrubých příměsí se ropa zpracovává v destilačních kolonách. Přitom se získávají tyto frakce:

uhlovodíkové plyny - obsahují především propan a butan; užití např. jako palivo
benzínová frakce - do teploty varu 180 °C; zejména palivo do zážehových motorů
petrolejová frakce - hlavně vytápění
plynový olej (motorová nafta) - do teploty varu 400 °C; pohon vznětových motorů
destilační zbytek (mazut) - využití jako topivo

Zemní plyn

Většinou provází ropu, ale jsou i jeho samostatná naleziště. Je směsí plynných uhlovodíku, v níž převažuje methan (75 a více %), provázený oxidem uhličitým, dusíkem a vodní parou (popř. dalšími příměsemi).

Užívá se jako palivo (nahradil v domácnostech jedovatý svítiplyn) a k výrobě různých sloučenin. Přepravuje se plynovody.

Uhlí

Hořlavá hornina. Vznikla geochemickými přeměnami rostlinných zbytků. Tyto procesy započaly již před desítkami či stovkami milionů let. V uhlí převládá uhlík, dalšími prvky jsou vodík, kyslík, dusík a síra. Přítomnost minerálních látek je zřejmá z popela zůstavajícím po spálení.

Rozlišujeme uhlí na hnědé, černé a antracit. Nejmladší je hnědé, nejstarší a energeticky nejhodnotnější je antracit. Uhlí se využívá jednak jako palivo, jednak jako chemická surovina. Vysoký obsah síry v uhlí je při jeho spalování zdrojem znečišťování prostředí oxidem siřičitým a hlavní příčinou tzv. kyselých dešťů.

Za teploty kolem 900 °C bez přístupu vzduchu vzniká karbonizační plyn (jedovatý svítiplyn, dnes nahrazován nejedovatým zemním plynem), dehet a koks (pevný zbytek, kvalitní palivo).

Zdroje informací

Přehled středoškolské chemie - Jiří Vacík za kolektiv; 1990