Teorie obnovitelných zdrojů energie

První existenční hranicí současného fosilně jaderného energetického komplexu je vyčerpatelnost těchto surovin. Vše, co se nedá nahrazovat (tzv. neobnovitelné zdroje), je v principu vyčerpatelné a jednou to bude spotřebované.

Druhá existenční hranice souvisí s aktuálními prohlubujícími se světovými problémy, majícími jednoznačnou souvislost se současným světovým energetickým systémem. Jedná se především o změny klimatu, ničení ozónové vrstvy, znečištění vzduchu a vod, ničení půdy, rozšiřování pouští atd. Souvislosti se systémem energetického zásobování lze najít i u dalších problémů dneška - zejména nárůst válečných konfliktů a násilí obecně nebo třeba potravinový problém.

Využití obnovitelných zdrojů energie je výhodnější ve větším množství menších, decentralizovaných zařízení (narozdíl od velkých centralizovaných energetických zařízení dneška). Výhodou jsou nižší ztráty v energetických sítích, protože elektrický proud není třeba dopravovat ke konečnému uživateli na velké vzdálenosti. Kromě toho se posiluje ekonomická síla na lokálních úrovních a tvoří se nová pracovní místa.

Sluneční energie dopadá na zemský povrch zcela spravedlivě a rovnoměrně v dostatečném množství pro každého z nás. Nelze na ni získat žádná těžební práva či jiné výsady. Vlivem poměrně malé energetické hustoty záření se nedá vojensky či mocensky kontrolovat, ovládat či zneužívat. Sluneční strategie by se tedy mohla stát v budoucnu základní strategií míru a prosperity (viz. knihy Hermanna Scheera).

Zdroje informací

Slunce ve školách a jak dál