Atomy jsou velmi malé útvary, jejichž průměr je přibližně 10-10 m (tj. 0,1 nm). Např. průměr nějmenšího atomu (atomu vodíku) je 5.10-11 m.
Z atomů, jakožto základních stavebních částic se skládají látky. Pojmenování vzniklo v minulosti v Řecku na základě představy, že jsou nedělitelné. Na počátku 20. století dokázal Rutherford, že se atomy skládají z kladně nabitého jádra obklopeného zápornými elektrony, které tvoří kolem jádra elektronový obal.
Nesloučený atom je elektricky neutrální částice. Skládá se z jádra a obalu, v nichž jsou obsaženy elementární částice: protony, neutrony a elektrony. Protony a neutrony jsou součástí atomového jádra, elektrony tvoří obal atomu. Kromě nich existuje mnoho dalších elementárních částic, např. pozitrony, fotony, mezony a jiné, jimiž se zabývá atomová fyzika.
Hmotnost protonu je přibližně stejná jako hmotnost neutronu. Hmotnost elektronu je přibližně 1840 krát menší než hmotnost protonu či neutronu.
Náboj jednoho elektronu či náboj jednoho protonu představuje nejmenší existující elektrický náboj. Náboje elektronu a protonu mají stejnou absolutní hodnotu, liší se však znaménkem: elektron je nabitý záporně, proton kladně. Neutron je elektricky neutrální.
Nesloučený atom, který je elekroneutrální částicí, obsahuje tentýž počet protonů a elektronů.
Je tvořeno protony a neutrony, proto má vždy kladný elektrický náboj. Prakticky veškerá hmotnost atomu je soustředěněna v jádře. Všechna jádra atomů téhož prvku obsahují shodný počet protonů. Atomové jádro je přibližně 100 000 krát menší než samotný atom. Protony a neutrony jsou v atomovém jádře poutány přitažlivými silami, které jsou příčinou soudržnosti atomového jádra. Při rozpadu se z jádra část energie poutající protony a neutrony uvolňuje.